Jak se dostat na americkou “High School”?

Ahojky, jsme studentky ze 3C, Lucie Maredová a Karolína Kotulová, na třetí rok střední školy jsme se rozhodly, odjet studovat do USA. Rozhodly jsme se naši cestu sdílet prostřednictvím série článků do Heroldovin (kde o tom vlastně teď čtete), protože třeba právě někdo z vás o tom přemýšlí a naše zkušenosti mu mohou pomoct nebo poradit, jak začít.

Když jsme poprvé začaly přemýšlet o výměnném pobytu, naše první reakce byla: "To zní úžasně! Ale jak se k tomu vlastně dostaneme?" Každá z nás se nakonec vydala trochu jinou cestou, a právě proto jsme se rozhodly napsat o tom každá zvlášť.

Lucie

Já jsem si vybrala program přes agenturu, která mě provázela úplně vším, od prvního rozhodnutí až po moment, kdy jsem seděla v letadle s kufrem plným očekávání.

Jakmile jsem se rozhodla, že opravdu jedu, přišla na řadu přihláška. A nebyla to jen obyčejná formalita. Cílem bylo ukázat, kdo vlastně jsem, nejen jméno a datum narození, ale i to, co mě baví, jak trávím dny a co od pobytu čekám. Součástí bylo i video, kde jsem se představila, a dopis pro hostitelskou rodinu. Nechyběl ani test z angličtiny, který měl dokázat, že zvládnu základní komunikaci. Celý proces byl sice dlouhý a plný papírování (přihlášky, zdravotní dokumenty, papíry do školy v ČR), ale dá se to bez problémů zvládnout, když to člověk opravdu chce.

Po odeslání přihlášky jsem čekala, až si mě nějaká rodina vybere. Když se to stalo, dostala jsem kontakt a začali jsme si psát a volat. Bylo skvělé poznat je už před odletem, díky tomu jsem se cítila jistější a méně jako při skoku do neznáma.

Jakmile jsem měla potvrzené, u koho budu bydlet, přišla na řadu ambasáda a víza. Agentura mi pomohla se všemi dokumenty i s přípravou na pohovor. Na ambasádě se mě ptali třeba: "Proč chceš jet?" nebo "Co tam plánuješ dělat?" Schválení trvalo asi 14 dní, ale agentura mě celou dobu podporovala a radila, co očekávat.

Kájuš

Tak a teď je řada na mně. Moje cesta byla spíše nevšední, i když na začátku to tak nevypadalo. S tátou jsme na začátku kontaktovali jednu agenturu a pak také i druhou. Ale u první nám paní nebyla schopná poslat výběr škol, na kterém jsme se s ní na schůzce domluvili, a u druhé nám agentura bohužel nebyla schopná říct, kam bych přesně jela, a to byl problém, protože mám dietu kvůli zdraví a potřebovala jsem být na místě, kde budu mít zdroje na nakupování potřebných potravin.

Tak proto jsme se rozhodli, že se vydáme po vlastní ose. Vyhlédli jsme si dvě soukromé školy poblíž NYC a vyplnili přihlášky. Jedna škola s námi začala komunikovat, ale druhá dělala mrtvého brouka, takže jsme se začali soustředit jen na tu jednu. Jmenovala se Pioneer Academy (v NJ). S touto školou jsem měla následně pohovor o přijetí.

Po pár týdnech se mi ozvali, že mě berou, takže jsme začali zařizovat formality. Se školou jsme vše řešili přes mail a se vším nám pomohli. Zařídili mi hostitelskou rodinu, se kterou jsme měli následně také videohovor. Potom jsme začali řešit zaplacení školného. A také nám škola poslala žádost o vyplnění papírů o zdravotním stavu, které jsme vyplnili spolu s naší praktickou lékařkou. Chtěli tam vědět věci jako očkování a jestli jsem měla někdy nějaké zdravotní potíže... A v neposlední řadě jsme začali řešit víza. S těmi nám také pomohla škola. Na mně jen bylo, abych přišla na ambasádu na pohovor, který jsme domluvili. Ale nebudu vám tady popisovat, jak to celé probíhalo, protože to už víte od Lucie.

Tímto jsme vám ukázaly naše způsoby, jak se dostat do zahraničí. Možností je spousta a každý si může vybrat tu svou. Ale pro nás to těmito způsoby vlastně celé začalo.

Děkujeme, že jste si našli čas a dočetli až sem.

Mějte se fajn, na viděnou!

Maredová Lucie a Kotulová Karolína