Pan profesor Hůla vzpomíná na svůj legendární studentský průšvih
Pan profesor Hůla je na naší škole označován za jednoho z nejoblíbenějších učitelů.
Studenti si ho spojují nejen s humorem, ale i s tím, že dokáže biologii a chemii vysvětlit tak, že jim rozumí skoro každý. Jeho hodiny nejsou jen výklad učiva, ale často i zábava, překvapení a hlavně logické souvislosti, které člověku zůstanou v hlavě.
Proto jsme se rozhodli zjistit, co se skrývá za jeho oblíbeností. Jaký byl pan profesor jako student? Byl vždy tak poctivý, nebo už někdy vytáhl tahák? Co pro něj bylo ve škole nejtěžší a co naopak nejzábavnější? A hlavně jaká životní rada podle něj opravdu stojí za to?
V rozhovoru nám otevřeně povyprávěl o svých vlastních studentských začátcích, o legendárním "botanickém incidentu", kde sehrál roli nitrofilní keř i velmi nepříjemný zahradník, a přiznal i to, s jakými předměty celý život bojoval. Zároveň ale ukázal, proč ho studenti tolik oceňují: mluví upřímně, s nadhledem a s obrovskou dávkou lidskosti.
A tak vám přinášíme rozhovor s člověkem, který je právem považován za jednoho z nejoblíbenějších učitelů naší školy.
Pane profesore, jak se cítíte jako jeden z nejoblíbenějších učitelů na naší škole?
Je to jistě velmi příjemný pocit a benefit k mé práci. Studenti se vyjádřili v situaci, ve které se vyjadřovat vůbec nemuseli, a toho si upřímně vážím.
Čím si myslíte, že to je, že vás studenti mají tak rádi? Je to vaším stylem výuky, nebo spíš smyslem pro humor?
Každý je jiný, jistě byli, jsou a budou studenti, kteří mě rádi nemají, stejně tak někomu moje výuka vyhovuje a někdo ji nesnáší. Smysl pro humor v tom asi roli hrát bude, ale opět – někomu vůbec sedět nemusí. Pokud je výuka a moje osoba příjemná alespoň části studentů, je to úspěch.
Co vás na výuce biologie a chemie nejvíce baví?
Jsou to vědy, které vysvětlují svět. Nikdo je nevymyslel, musely být objeveny a jsou základem dalších oborů a doslova řídí vše kolem nás. Jsou zásadní pro pochopení našeho zdraví, života, nebezpečí, kterým se můžeme vyhnout, když jim rozumíme apod. Není třeba, aby jim každý do detailu rozuměl, ale jsem přesvědčen, že základy by měl znát každý.
Jaký jste byl jako student vy sám?
V první lavici kvůli zraku. Velmi vytížený, protože v učení jsem byl vždy pomalý a všechno mi dlouho trvalo. Musel jsem proto studiu věnovat mnoho času, ale s mou povahou a cílem to nebyl velký problém. Přesto byly věci, které jsem se nenaučil nikdy. Cizí jazyky byly noční můra a matematika, konkrétně prostorová geometrie a témata ve třetím a čtvrtém ročníku gymnázia, na úrovni černé magie. Tam jsem mohl dělat cokoli a nestačilo to. V chemii naštěstí stačí trojčlenka, procenta a logaritmus a to ještě zvládám.
Používal jste někdy taháky, nebo jste patřil spíš k těm poctivým?
Tahák byl třeba jen dvakrát. Jednou na němčinu na gymnáziu, protože tam už to se známkami začínal být problém, a jednou na vysoké škole při zkoušce ze zoologie bezobratlých, protože rozsah zkoušky pro mne nebyl zvládnutelný. Na matematiku neměly taháky smysl a ostatní věci jsem celkem zvládal.
Pamatujete si nějaký školní průšvih, na který dodnes nezapomenete?
Druhý ročník vysoké školy, botanická exkurze kolem Hluboké nad Vltavou. Celý den v okolí zámku a v jeho velkých zahradách. Den byl dlouhý, takže jsme se spolužákem Lukášem museli na záchod, ale 10 Kč, to je na studenta trochu moc. Vždyť jsme v obrovském parku, řekli jsme si.
Našli jsme příhodný keř, spokojeně a zdarma močíme, když se za námi ozve řev. Zrovna byl na obchůzce zahradník celého parku a řval na nás, co si to dovolujeme, že zavolá policii atd. Než jsme stačili vymyslet odpověď, z jiného keře se vynořil náš učitel botaniky (dodnes nevím, kde se tam v tu chvíli vzal) a začal pro změnu řvát na zahradníka. Hlasem, kterým by vykolejil vlak, zahradníka seřval, že jeho studenti nejsou idioti, ale hned poznali, že keř je nitrofilní rostlina a vypadá povadle, proto se rozhodli dusík doplnit močí. Zahradník zmlkl a rychle odešel. Učitel ale beze slova také.
Na konci semestru jsme dělali zkoušku z vyšší botaniky, druhou nejtěžší za celé studium. Protože jsme se po takovém zážitku báli dvakrát víc, naučili jsme se jako nikdy. Oba jsme dostali 1− s větou: "Jestli mi ještě někdy odkýváte, že byl ten keř nitrofilní, postarám se, abyste nedostudovali."
Byl jste jako student spíš ten, kdo se často hlásil, nebo jste doufal, že vás učitel nevyvolá?
Určitě jsem se nebál zeptat nebo odpovědět, pokud jsem odpověď znal. Ale během cizích jazyků – Bože, hlavně ať se mě nikdo na nic neptá. Počítat příklad z matematiky u tabule? Hrůza.
Napadá vás, čím byste byl, kdybyste se nestal učitelem?
Jsou povolání, která bych dělat chtěl, ale zdravotní stav mi to nedovolí. Chtěl jsem být pilot, což nejde kvůli mému zraku. Stejně jako hodinář. Medicínu bych nezvládl, ale kdyby ano, byl bych patolog. Reálně vlastně nevím, můžete vymyslet, na co bych se hodil.
Máte nějakou hlášku, kterou od vás studenti slýchají často?
Určitě některé opakuji, ale je to spíš tím, že se to v dané situaci hodí. Častěji zdůrazňuji potřebu logického myšlení, a když už nevím, co bych řekl, protože se někdo po desáté ptá na totéž, říkám: "Hodně štěstí."
A na závěr – co byste vzkázal vašim studentům?
Pokud opravdu chcete něčeho dosáhnout, musíte tomu věnovat veškerou energii, kterou máte. Když uspějete, je to výsledek vaší práce, když ne, nemáte si co vyčítat, protože jste udělali všechno, co šlo. Nesmíte ale čekat, že když jste všechno obětovali jednomu cíli, máte právo uspět. Nemáte. Vždycky bude dost lidí, kteří něco umí lépe než vy. Ale pokud jste přes veškerou snahu něco nezvládli, pak nemá smysl se tím trápit a je třeba zkusit něco jiného.