Sportovci, je vůbec reálné být dokonalí?
Sport je pro mnoho z nás nedílnou součástí života a často se stává jedním z hlavních zdrojů sebevědomí a toho, kým jsme. V dnešní době se ale setkáváme s tím, že sportovní prostředí na nás klade extrémní nároky. Pak nás opouští radost z pohybu a vidíme už jen výkony a tlak na to být co nejlepší. A co když tahle situace potká právě perfekcionistu?
Co ten Perfekcionismus vůbec je?
Prakticky jde o snahu vyhnout se chybám. Člověk se snaží být bezchybný, až nemožně dokonalý, hledá nápravu chyb jak u sebe, tak i u druhých a dává na první místo povinnost před radostí z pohybu. Představte si takového kritika, kterého máte v hlavě a který nikdy nemlčí. A překvapilo by vás, jak častý tento jev je. A taky že může být dobrý.
Existuje i dobrý perfekcionismus?
A jak zvládat tu zátěž?
Perfekcionisté mají obavy z chyb a často pochybují o vlastním výkonu, zejména na vyšších úrovních, což může vést až k psychickému vyčerpání a únavě. Sportovci s maladaptivním perfekcionismem mají tendenci přeceňovat význam každého výkonu a podceňovat vlastní odpočinek. Často ignorují signály únavy, protože mají pocit, že by zpomalení znamenalo selhání. Ale pozor, tento přístup může vést k neustálému přetěžování organismu a i k vývoji syndromu přetrénování.
Mají vliv trenéři a rodina?
Pokud jste perfekcionista, určitě nejde jen o vaši osobnost, ale samozřejmě vás ovlivňuje také sociální prostředí. Trenéři, rodiče a přátelé hrají klíčovou roli v tom, jak sportovec vnímá svoje výkony a úspěchy. Trenér, který klade neustálé nároky na výkon bez odpočinku, vám samozřejmě lásku k pohybu znechutí a ten maladaptivní perfekcionismus taky nepomůže. A taky co skutečně zamíchá vaším vztahem ke sportu, je kolektiv. Bez podpory v týmu a dobrých spoluhráčů se perfekcionista zblázní. Dobré vztahy se spoluhráči mohou působit jako ochrana proti psychickému vyčerpání. Naopak příliš soutěživé a konfliktní prostředí pro člověka, který chybu neumí přijmout, znamená další velký stres navíc. Velmi důležité je proto vytvářet takové sportovní prostředí, které podporuje nejen výkon, ale i psychickou pohodu sportovců. Důraz na snahu, dlouhodobé zlepšování a správnou regeneraci může pomoci udržet perfekcionismus, avšak ten adaptivní.
Neber chybu jako selhání
Touha být nejlepší nemusí být sama o sobě špatná. Problém nastává ve chvíli, kdy máme pocit, že chyba nebo neúspěch znamená, že jsme selhali. U mladých sportovců může být tento tlak obzvlášť silný, protože právě v dospívání si člověk vytváří vztah sám k sobě a ke svým schopnostem. Nejde jen o to, jak vysoké cíle si stanovíme, ale především o to, jak dokážeme přijmout chybu a neúspěch. Sport by proto neměl být pouze o výsledcích a dokonalém výkonu. Stejně důležité je umět se z chyb poučit, mít realistická očekávání a nezapomínat na vlastní psychickou pohodu. To proto, že být dobrým sportovcem neznamená být perfektní.
Zdroj: Perfekcionismus a stres - Simona Egriová, bakalářská práce, 2016